Když jste elektroinženýr, úspory energií v domě si spočítáte

Téma udržitelnosti nás nadchlo již před více než patnácti lety

K problematice pasivních domů se dostal náhodou. V době, kdy byl těsně po škole a měl jít na vojnu, se na horách dostal ke knížce Nízkoenergetické domy. „Tehdy to bylo přece jen něco jiného než dnes, kdy se energetické požadavky na domy staly standardem. Od začátku mě to nadchlo, ale pár let jsem si na samotnou realizaci musel počkat. Příležitost nastala až ve chvíli, kdy jsme získali od babičky pozemek s možností postavit dům na vesnici. Moje manželka si vzpomněla na svoji spolužačku z gymnázia, která mezitím vystudovala architekturu. Pro nás skvělé spojení, protože byla vizionářkou, která už v roce 2007 řešila uhlíkové stopy materiálů. Díky tomu pro nás začala navrhovat studii pasivního domu,“ vzpomíná Martin Tesař na dobu před patnácti lety, kdy téma udržitelnosti nebo energetického managementu ještě zdaleka nebylo tak zásadní součástí společenského diskurzu.

Právě architektka lpěla na detailech, byť nakonec z celého projektu nevyšel pasivní dům, ale jen nízkoenergetický standard. „Pokud bych měl říct, co bych udělal jinak, určitě by to nebylo to tepelně-izolační řešení nebo strategická koncepce domu. Možná nějaká dispozice, ale celkově ten výsledek je takový, že protopíme relativně málo.

Kdyby nastala velká krize a nešla elektřina, tak většinu domu vytopíme z jedněch kamen na dřevo, která máme řešena odděleně,“ doplňuje Martin Tesař.

Kdyby takhle žili všichni, lidé by nedělali tolik povyku kvůli účtům za energie.

Dům je otevřený, ale je silně izolovaný. Ze stran jej obklopuje 25 centimetrová vrstva polystyrenu. „Ze zkušeností vím, že kdyby tuto možnost bydlet měl každý ve střední Evropě nebo v Česku, daleko míň lidí by mělo problémy s tím, kolik platí za energie.

Když večer přestanu topit a venkovní teplota se pohybuje kolem nuly, budu mít ráno v domě jen o stupeň méně.

Paradoxně, už tehdy nás naše kamarádka architektka tlačila do lepšího vytápění. Tehdy jsem nad tím mávnul rukou, neměli jsme na to prostředky. Tak jsme tam dali obyčejný elektrokotel, který byl úplně v pohodě. Stavba se s jeho pomocí za posledních dvanáct let dala úplně v pohodě vytopit, účty za elektřinu byly velmi přijatelné.“

Investice do tepelného čerpadla nebyla tak vysoká, jak jsem čekal

“Ona už tehdy se mě snažila přitáhnout k nějakému kotli na pelety nebo k tepelnému čerpadlu. Já jsem to tehdy odmítl, ale předloni jsem konečně pořídil tepelné čerpadlo. Ten elektrokotel, který nebyl nijak zvlášť drahý, jsem dal pryč a můžu říct, že jsem tepelným čerpadlem poměrně příjemně překvapený. Ta investice nebyla tak velká, jak jsem původně čekal. Diskutoval jsem to ještě s jedním kamarádem, který mi říkal, že ta tepelná čerpadla nestojí tolik peněz, jak se říká (to bylo v roce 2021). Pořídil jsem si značkové, vyrobené v Česku, a zatím jsem velmi spokojený.”

Aktuálně pracuji na ostrovním fotovoltaickém systému

“Ještě plánuji fotovoltaiku, už na tom pracuji. Je to ale svépomocná instalace. Vybral jsem si řešení, kde bych nebyl závislý na distributorovi a nebylo by tam nějaké veliké papírování, a tím je ostrovní systém. To znamená, něco, co je k síti připojeno jenom jako spotřebič, nedodává nic do sítě a snaží se co nejvíce energie použít vlastně přímo v domě,“ vysvětluje Martin Tesař.

Není to jen o finanční návratnosti, ale také bezpečnosti

Na otázku, zda už se investice do nízkoenergetických prvků domu vrátily, Martin Tesař odpoví vyhýbavě. „Určitě se návratnost nějak spočítat dá, ale vždycky je třeba úsporu vyčíslit v porovnání s něčím a já si kladu otázku, s čím, zda k typickému českému domu z 60. let nebo k průměrnému domu z roku 2007.

Ale co se týká toho našeho domu, tak u nízkoenergetického standardu se obecně říká, že člověk si připlatí přibližně do 10 procent navíc k tomu standardnímu domu. A to můžu potvrdit.

Vzal jsem o něco dražší okna s trojsklem, stálo to o něco víc, ale nebyly to nějaké vysoké násobky. Co se týká izolace, byly to desítky tisíc korun navíc. Samotnou hrubou stavbu jsem stavěl svépomocí sám a s rodinou. Můj přístup byl už od začátku trošku strategický, bezpečnostní. Mám jistotu i sebevědomí, že jsme schopni to přežít, i kdyby byl blackout.“

Ekonomickou udržitelnost si měřím

Kdyby dnes stavěl znovu, použil by během stavby méně betonu. „Je to skvělý materiál po stránce stavební, není ale příliš udržitelný.

Určitě záleží na lokalitě, ale asi bych se v dnešní době nebál nějaké dřevostavby.

Ekonomická udržitelnost, to je něco, co mám spočítané a v současné době si to měřím. Můžu říct, že za vytápění – teď to tak vypadá, i když budu odhadovat ten vývoj do konce topné sezóny a je nás v domě pět, tak na osobu spotřebujeme na vytápění 0,4 megawatthodiny. Když si to extrapoluju dejme tomu na 10 miliónů Čechů a podívám se dto statistik, kolik se spotřebuje na vytápění v domovech u nás (57 TWh v roce 2020, zdroj Český statistický úřad (ČSÚ): Spotřeba paliv a energií v domácnostech Energo -2021), tak bych řekl, že jsme v oblasti vytápění na fantastické čtrnáctině spotřeby průměrného Čecha.

I když započítáme účinnost získávání elektřiny z primárních zdrojů, tak na pěkné a poctivé pětině. Od toho se samozřejmě odvíjí i zajímavá finanční úspora. Když stojí kilowatthodina dvě koruny, tak úspory za pomoci tepelného čerpadla hrají u nízkoenergetického standardu zanedbatelnou roli. Ale jakmile stojí jedna kilowatthodina dnešních zastropovaných 6 Kč, nebo dokonce ceníkových 10 Kč (leden 2023), tak návratnost mého tepelného čerpadla je nějakých osm (respektive pět) let,“ nezapře v sobě inženýra.

Stavba je dobrý kurz manažerských schopností

Co dala stavba do vínku profesního života Martina Tesaře? Podle jeho odpovědi toho nebylo málo. „Při stavbě člověk získá zaprvé nějaké soft skills a manažerské schopnosti. Dokáže se zaměřit na to podstatné a neřešit úplné detaily. A samozřejmě druhá věc je to, že se to promítá do vývoje elektroniky tím, že se jako firma – a tím tady nejsme unikátní, ale ten přístup to ve mně posílilo – snažíme navrhovat řešení s co nejmenší spotřebou. Řekněme v mezích fyzikálních zákonů a pokud to má spotřebu vyšší, než bychom čekali, tak to musí mít nějaký důvod. Například že je to unikátní špičkové zařízení, kterého se nevyrábí tisíce, ale jsou to třeba jednotky kusů, u kterých výkonové parametry hrají významnější roli než spotřeba.”

Nešetřete na izolaci

A jaká je praktická rada pro všechny? "Pravidlo číslo jedna je nešetřit na izolaci. Lidé by měli vzít v úvahu, že izolační materiál je málokdy nejdražší částí stavby. Za druhé, vybrat si dobrého architekta projektu.

Každý elektrotechnik dokáže zhruba vypočítat energetickou náročnost domu, a pokud zná Ohmův zákon a umí sečíst elektrický odpor, není to žádná raketová věda.

A praktické rady pro každého? “Pravidlem číslo jedna je nešetřit na izolaci. Lidé by měli vzít v úvahu, že materiál té vlastní izolace dost často nebývá to nejdražší na té stavební konstrukci. Za druhé, vybrat si vhodného projektanta. Energetickou náročnost domu si nějak nahrubo dokáže spočítat každý elektroinženýr a pokud umí Ohmův zákon a sčítání elektrických odporů, tak v té tepelné oblasti, kde jsou fyzikální veličiny a zákony velmi obdobné, a elektrický odpor zaměnit za tepelný odpor, to není žádná raketová věda. Prakticky stačí spočítat plochu obálky domu a oken, znát materiály a tloušťky izolací, a zjistit si tepelné parametry oken (z katalogu nebo nabídky dodavatele), pak už je to jen násobení a sčítání na několika řádcích v excelu či na papíře. Tak jednoduché to je.”